Donedávna jsem si myslela, že v našem bytě vládne můj snoubenec a já. Omyl. Pánem je tu naše kočka. Ukazuje nám to už několik měsíců, jen my jsme pomalejší a trvalo, než nám to došlo...
Není to tak dlouho, co jsme si domů přinesli opuštěný mourovatý uzlíček, který se nás první den bál a už ten druhý dováděl s hračkami po bytě. Během pár týdnů tenhle dáreček začal napadat naši druhou kočku v letech, ale stále jsme ji naivně omlouvali, že si jen chce hrát a ještě neví, jak účinně můžou zraňovat její drápky a zuby. Zlo se často schovává za nevinný, roztomilý obličejík a my jen nevěděli, co nás ještě čeká.
