Vandalismus

Donedávna jsem si myslela, že v našem bytě vládne můj snoubenec a já. Omyl. Pánem je tu naše kočka. Ukazuje nám to už několik měsíců, jen my jsme pomalejší a trvalo, než nám to došlo... 

Není to tak dlouho, co jsme si domů přinesli opuštěný mourovatý uzlíček, který se nás první den bál a už ten druhý dováděl s hračkami po bytě. Během pár týdnů tenhle dáreček začal napadat naši druhou kočku v letech, ale stále jsme ji naivně omlouvali, že si jen chce hrát a ještě neví, jak účinně můžou zraňovat její drápky a zuby. Zlo se často schovává za nevinný, roztomilý obličejík a my jen nevěděli, co nás ještě čeká.

Právě vedle mě spokojeně sní, tlamičku má jako Šklíba stále do úsměvu (takového zlého, zákeřného) a mou ruku zdobí nový krvavý šrám - to jsem měla šíleně hloupý nápad zkusit jí sama ostříhat drápky. Proč? Protože i když má škrabadlo, které umí používat, daleko radši si chodí brousit drápy na mé kožené křeslo (den ode dne je v horším stavu, já ho oplakávám a vymýšlím krizové scénáře, jak ho zachránit, až už jeho vzhled přestane být únosný...) a má děsnou srandu, když u toho na ní začnu křičet a honit ji po bytě s pantoflí v ruce. Ona samozřejmě stihne utéct, schovat se za roh, vyskočit na mě a pořádně mě poškrábat.

Kapitola péče o tělo ale ještě nekončí. Naše micka zbožňuje navštívit svou toaletu, čtvrt hodiny jí pořádně prohrabávat, aby kompletně celý byt začal vydatně vonět jako kočičí hovínka, pak se rozhodně ji nakonec vůbec nepoužít a jen běhá po bytě a zanechává nevábné ťapičky na lině. V případě, že se rozhodně toaletu použít, má jiný rituál, do kterého jsme aktivně zapojeni. Řádně smradlavá vyběhne ze svého WC, vyskočí na sedícího páníčka a nastaví mu zadek přímo do obličeje. Čím víc se dotyčný rozčiluje, že má kočičí prdel skoro u pusy, tím víc mu kočka strká zadek přímo pod nos. Nesnažte se mi vysvětlit, že to nedělá schválně, protože tohle je od ní prostě zlomyslnost, u které se potutelně usmívá a ani trochu se nesnaží vypadat nevinně.

K řádné starosti o tělo patří i rozcvičky. Není nic lepšího, než zahájit den šplhem po závěsech, plusové body micky získává, pokud se jí u toho podaří srazit pár květináčů, plus sto bodů získá za sražení milované paniččiny orchideje. Level mistr je splněn ve chvíli, kdy se kočce podaří po zácloně vyšplhat až k roletě, na kterou se zavěsí, utrhne ji a ta následně při svém pádu smete úplně všechny kytky, které panička umístila na okno na ozdobu. No co, nemá jich tam mít tolik a nebyl by z toho takový binec. Šklíba má pak obrovskou radost, když mě vidí nejprve nadávat kvůli rozbitým květináčkům, pak brečet kvůli polámané květeně, na kolenou sbírat hlínu a v závěru hysterčit, protože všude na úplně nových závěsech jsou díry. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem plakala tolik, jako od té doby, co máme doma novou kočku.

Vrcholem veškerých fyzických aktivit je šplh po tapetách. V chodbě máme průchod bez dveří a tedy i bez rámů, celá chodba je vytapetovaná krásnou bílou strukturovanou tapetou, na které jsou aktuálně obrovské škrábance a už vlastně vůbec nevypadá tak krásně jako před příchodem micky. Čiča jednoho dne zjistila, že když zatne drápy do tapety, dá se vyšplhat až do dvou a půl metrové výšky až ke stropu. A pak drápky povolit a sjet po tapetách až k zemi. Co je ještě lepší, panička pak pláče, paníček pak musí tmelem zapatlávat díry v tapetách a každé tři týdny se u nás maluje. Když u toho kočku někdo přistihne, sklopí uši, zúží se jí zorničky a ještě intenzivněji začne ničit povrch zdí. Už jsem z toho zoufalá.

Jinak je ale miláček, zbožňuje nás a mezi její oblíbené aktivity patří lehání si paničce do dekoltu, když sedí, do vlasů, když leží, pusinkování, tulení... Pak ale zapne ďábelský mod a chová se, jako by nás nenáviděla. Co přišla do naší domácnosti, tolikrát mě rozesmála a miluju jí, ale to, co je schopná provádět v mém novém bytě, mi láme srdce. A to samozřejmě vůbec nemluvím o kousání do palců v noci, když spokojeně spíme, skákání na záda, když moc dlouho trvá servírování konzervy, nebo o útocích ve sprše, protože vedle těhle katastrof je to nic (moje kůže se zahojí, což se o křesle, závěsech a tapetách říct nedá).

Kočku si prostě pořiďte, jen když sympatizujete s vandalismem a jste vlastně tak trochu pankáči, co se nejlíp cítí v kůlničce na dříví...