Vrchol dne

Když se ohlédnu za tím náročným dnem, kdy jsem opět neudělala vůbec nic a na všechno se jen vymlouvala, jediné, co to ještě může zachránit, je vana plná horké vody. Zní to zoufale, ale je to můj rituál, vrchol dne. Užívám si ten zasloužený odpočinek, přidávám k tomu koupelové sole, pěny do koupele, šumivé bomby a jiné chemické blbosti a přemýšlím, jak jsem v tuhle chvíli spokojená. Jsem znamením ryba a ve vodě se cítím - velmi překvapivě - jako ryba ve vodě. Tu hodinku, která je jen a jen má, si vychutnávám své soukromé lázně, čtu si časopisy, které se mi už pár měsíců kupí všude po bytě (nemám na čtení čas, samozřejmě) a přemítám. O čem jiném než o životě.

Dnes jsem obrátila souslednost mých denních aktivit a započala den koupelí. Jsem scvrklá jako rozinka a krásně uvolněná. Je státní svátek a v televizi dávají samé báječné pohádky, takže mi nezbylo nic jiného, než po hodně dlouhé době napsat další článek na svůj úplně obyčejný blog. Když se rozhlížím kolem: je tu nepořádek. Nejsem hospodyňka roku, dokonce nejsem ani v první stotisícovce. Svádím to na kočky, ale vlastně ten binec dělám taky. Nesnáším drobky v posteli a tak tu každé ráno snídám. Nenávidím chlupy na oblečení, takže mi jedna z mých zvířecích přítelkyň právě spí na tričku, které jsem včera vrcholně znavená odhodila na židli. Jenže ty poučky o tom, že by se oblečení mělo vždy úhledně složit a uklidit do skříně, podlaha by se měla zametat každý den a do prachu na nábytku by se nemělo dát kreslit, mě ukrutně nebaví. Jak to vlastně stíhají všechny ty superženy, které mají práci, manžela, děti, zvířata, kamarádky a zájmy? Já poslední dobou stíhám jen práci a manžela... No jo vlastně, mám manžela!

Rok utekl jako voda a z nervózní snoubenky se stala naprosto uvolněná manželka. Kdo mě zná, ví, že plánuju pětiletky. První rok máme zdárně za sebou, vše se vydařilo na jedničku a svatba dopadla až na drobnosti (jako že jsme zapomněli na první tanec, nedali krabičku s výslužkou oddávajícím, zapomněli část hostů na původně zamýšleném místě focení a dorazili pozdě na afterparty) perfektně, podle plánů. Jen ten den uteče hrozně rychle. Stojíte na místě a čas fičí kolem vás, sto tisíc se rozpráší během pár minut a vám zbydou jenom fotky. A prstýnek na levé ruce, ale ten já stejně nenosím. Přesto to bylo opravdu krásné, sem se cynismus zase tolik nehodí.

Přichází na řadu další roky mých obsáhlých plánů. Podíváme se do Japonska, do USA, předěláme naše poměrně nové obydlí a na sklonku pátého roku si snad pořídíme nového člena rodiny. Máme to pěkně narýsované, že? Kéž by všechno vycházelo tak hladce jako mé pětiletky.

Už se těším na další horkou koupel.